Milí hudební přátelé,
jsem moc rád, že jsme si křest CD a koncert 12. listopadu úžasně užili.
Níže malá ochutnávka našich společně strávených hudebních chvil a reflexe koncertu, jak ji zachytila naše posluchačka paní Helena Pavlacká.
S úctou za Moravské klavírní trio
houslista Jiří Jahoda
Moravské klavírní trio oslavilo své čtvrtstoletí s novým albem a světovou premiérou skladby Zdeňka Krále
Není divu, že trio, které si uchovalo pel začínajících komorních skladeb mladého Beethovena i koncertních začátků jeho interpretů, bylo do detailů vybroušené.
Světová premiéra skladby Zdeňka Krále, jeho jednověté Tango Spain, je španělské tango láskyplné a něžné, s rafinovaně se vlnící dynamikou a proměnlivým rytmem. Daleko nejvíc připomínalo opar vzpomínek, než skutečnou výzvu k tanci.
Po rozezpívaném duetu violoncella s houslemi, se stálým, hluboce lyrickým podtextem, se přiblížil závěr a poslední věta, Vivacissimo.
V neděli 12. listopadu roku 2023, po pětadvaceti letech svého působení, uvedlo Moravské klavírní trio v rámci abonentního cyklu Muzikobraní, v brněnském KD Rubín, druhý koncert letošní sezóny, tentokrát s názvem Moravské klavírní trio &Vídeň a Čechy. Zaměřilo se na rané dílo dlouho ve Vídni žijícího Ludwiga van Beethovena, na triovou tvorbu Zdeňka Fibicha a nejnovější českou skladbu napsanou právě pro Moravské klavírní trio, Tango Spain od Zdeňka Krále.
Celé jedno čtvrtstoletí uběhlo od doby, kdy poprvé uspořádala brněnská filharmonie v rámci jejího komorního cyklu svému čerstvě přijatému koncertnímu mistru druhých houslí Jiřímu Jahodovi v historickém sále brněnského Besedního domu jeden z prvních koncertů Moravského klavírního tria, tehdy již s klavíristkou Janou Ryšánkovou. Od svých začátků se trio soustředilo především na český i světový repertoár psaný přímo pro klavírní tria, nevyhýbalo se však ani náročným orchestrálním skladbám, především díky skvělým, často virtuózním transkripcím a aranžmá později do tria přijatého Miroslava Zichy. Mají ve stálém repertoáru nastudováno více než pětadvacet celovečerních recitálů triové literatury a jsou známi na pódiích doma i v zahraničí. Dosáhli široké rozmanitosti a oslovili postupně krom vyznavačů výhradně vážné, komorní, triové hudby, také posluchače hudby symfonické, filmové a ve spolupráci s vynikajícími pěvci na novoročních koncertech a zahraničních turné také milovníky hudby operní a operetní. Snad právě při některém z novoročních koncertů u slavnostního přípitku se zrodil nápad dopřát posluchačům chvíle vzájemných setkání mezi sebou i s umělci po každém koncertu. Vznikl název Muzikobraní se třemi abonentními cykly. Tak si trio postupně vytvořilo téměř rodinnou pospolitost. Zpočátku se všichni spokojili s poměrně malými sály historického centra Brna, dnes už je malý i sál Rubínu či dokonce Besedního domu. Moravské klavírní trio je od té doby věrno svému názvu evokujícímu představu slunné Moravy s hudbou i jiskrou pohostinnosti, okořeněné nezbytným vinobraním. Není divu, že ke svému výročí mělo z čeho vybírat. Z toho nejlepšího připravilo pro své posluchače nové album s průřezem nejúspěšněších skladeb a pokřtilo je, jak jinak, než moravským vínem s vlastní etiketou.
Jak nám sdělil v úvodu Jiří Jahoda, první skladbou koncertu před oněmi pětadvaceti lety bylo právě klavírní Trio c moll op.1, č.3, Ludwiga van Beethovena. Již od první věty Allegro con brio přinášelo mozartovskou hravost a svěžest, ale i beethovenovskou rozhodnost. Trio vyrovnávalo tento kontrast do jemné, pohodové polohy. Plynule navázalo na druhou větu Andante cantabile con Variazioni s vévodícím klavírním sólem. Jana Ryšánková dobře věděla, že tato věta je její doménou, kde klavír má své hlavní slovo, které pokračuje i v Menuetto, Quasi Allegro. Než se hlasy rozvlní a propojí do souzvuku melodií a závěrečného akordu, budou housle Jiřího Jahody s violoncellem Miroslava Zichy jen barevně souznít a přizvukovat. O co jemněji vyzněla tato druhá věta, o to razantněji začalo ve finále Prestissimo, které ovšem zakončilo celou skladbu, jak jinak, než v harmonické shodě. Není divu, že trio, které si uchovalo pel začínajících komorních skladeb mladého Beethovena i koncertních začátků jejích interpretů, bylo do detailů vybroušené.
Ještě před přestávkou zazněla dominanta tohoto slavnostního podvečera, světová premiéra skladby Zdeňka Krále. Jeho jednověté Tango Spain, je španělské tango bez nezkrocené a divoké vášně, ale láskyplné a něžné, s rafinovaně se vlnící dynamikou a proměnlivým rytmem. Daleko nejvíc připomínalo opar vzpomínek, než skutečnou výzvu k tanci. Bylo jemným pohlazením po duši v náruči houslí, klavíru a cella. Posluchači ho ocenili dlouhým potleskem.
Po přestávce přinesly obě chlapecké ratolesti Jiřího Jahody na pódium nové CD. Zdeněk Král je pokropil vínem s etiketou Moravského klavírního tria a Jiří Jahoda přislíbil posluchačům, že trio doplní toto jejich nové album o vlastnoruční podpisy všech interpretú.
Nyní již mohlo zaznít Trio f moll Zdeňka Fibicha. Bylo plamenné od samého začátku první věty Molto con fuoco. Svůj žár spojený s lyričností si udrželo po celou dobu trvání. Jen na chvíli se po zurčení klavíru Jany Ryšánkové s hluboce lyrickým a rozvášněným souzvukem violoncella Miroslava Zichy a houslí Jiřího Jahody ozvalo kverulantské zamručení violoncella, než dospělo ke shodě ve společné závěrečné tečce. Lyrická nálada se volně přelila i do začátku druhé věty Adagio ma non troppo, kterou zahájil klavír s lehkostí a narůstající vášní. Po rozezpívaném duetu violoncella s houslemi, nad stále vážným lyrickým podtextem, se přiblížil závěr a poslední věta Vivacissimo. Uvedlo ji radostné, brilantně zahrané klavírním sólo. Pokračoval lahodný souzvuk všech tří nástrojů se střídavými pizzicaty a legaty v houslích i violoncellu v rychlém tempu a pak rázné úhozy klavíru. Proplétající se variace postupně dospěly k samotnému závěru skladby.
Mohutným potleskem v sále zaplněném do posledního místečka si posluchači vyžádali přídavek v podobě Schubertova Zastaveníčka, které také najdou na svém novém albu.
Narozeninový koncert Moravského klavírního tria završila autogramiáda a společný přípitek moravským vínem se vzpomínkami na roky minulé i plány na setkání při koncertech příštích.
Pětadvacet let přineslo triu vyrovnanost i vytříbenost, mnoho životních zkušeností, ale i nových, zejména mladých, posluchačů. Ti přibyli k původním koncertním stálicím, pro něž vážná hudba nepozbyla své kouzlo a přitažlivost. Jsou tak s novými českými skladateli a interprety živoucí nadějí pro budoucnost české hudby i naší kultury.
Helena Pavlacká