Jiří Stivín & Sám se svým stínem
Sólové vystoupení Jiřího Stivína „Sám se svým stínem“ je zaměřené na interpretaci jazzové a klasické hudby, lidových písní, vlastních skladeb a improvizací za doprovodu předem připravených základů. Jeho tvůrčí přístup k hudebnímu materiálu v nejednom ohledu překračuje obecně vžité představy o jazzu a zároveň bourá hranice mezi jednotlivými hudebními žánry.
Jiří Stivín (*23.11.1942, Praha) je významný český jazzový hudebník, multiinstru-mentalista a skladatel, původním povoláním filmař (kameraman). Jeho maminkou je známá česká televizní a filmová herečka epizodních a malých rolí paní Eva Svobodová, jeho sestra Zuzana je bývalá česká herečka, někdejší členka Divadla Semafor, jeho dcera Zuzana je také herečkou a zpěvačkou. Studoval kameru na FAMU, ale po absolutoriu se věnoval výhradně hudbě. Jeho hudební projev charakterizuje nespoutanost, improvizace, časté přecházení mezi jednotlivými hudebními styly. Vystupoval v rockové kapele Sputnici, byl členem činoherního souboru hudebního divadla v Karlíně. Spolu s Martinem Kratochvílem založil v šedesátých letech soubor Jazz Q. V rámci ročního pobytu v Londýně studoval Královskou hudební akademii. Po návratu do Československa založil soubor Stivín & Co. Jazz Systém. V letech 1970 – 73 účinkoval jako člen, sólista a nakonec i dirigent činoherního orchestru Národního divadla v Praze. Později utvořil s Rudolfem Daškem uskupení System Tandem, které se setkalo s velkým úspěchem jak u posluchačů, tak u odborné veřejnosti na mnoha předních evropských jazzových festivalech. V osmdesátých letech působil především jako sólista účastnící se mnoha vlastních i cizích hudebních projektů. Jeho dvojalbum Výlety bylo v roce 1981 zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské jazzové projekty roku. Od osmdesátých let se především se souborem Collegium Quodlibet hojně věnuje provozování skladeb klasické hudby, v níž se specializuje na období renesance a baroka. v této oblasti získal zkušenosti zejména díky Milanu Munclingerovi, který učil Stivína hře na flétnu a seznámil ho s předklasickou interpretační praxí. S Milanem Munclingerem a členy souboru Ars rediviva také často vystupoval v proslulých Hovorech s flétnou a posluchači, které později moderoval sám. Od poloviny osmdesátých let také pedagogicky působil na Pražské konzervatoři, kde vyučoval hru na zobcovou flétnu. Věnuje se tvorbě hudby pro film a divadlo. Pravidelně na konci listopadu organizuje koncert k poctě sv. Cecílie v Dvořákově síni pražského Rudolfina, kde vedle tradičních barokních skladatelů dává prostor improvizaci s nečekanými hudebními i vizuálními vstupy. Založil všeobecně prospěšnou společnost"Centrum pro improvizaci v umění" ve Všenorech u Prahy, kde se pořádají improvizační víkendy zaměřené na hudební, výtvarné a multimediální aktivity. Pořádá koncerty pro školy, kde využívá videoprojekci a předtočené doprovody. v poslední době se věnuje také dokumentární filmové tvorbě a fotografii. Dne 28. 10. 2007 mu prezident ČR Václav Klaus udělil Státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Náhled plakátu:
